Pomatená  

Když tak někdy na ulici
na lidi se dívám,
tak vůbec nic nechápu
jak přibitej zírám.
Ten spěchá tam a ten zas támhle,
támhle ten zas jinam.
Ta do sámošky pro chleba,
druhá do lahůdek,
třetí s čtvrtou hádají se,
pátá drží smutek.
Ten spěchá do hospody,
ten zas za svou milou,
ten zas běží chytit svou
ženu nevěrnou.

<<  zpět